Já začínal s šestkovou řadou E24 ale díky potřebě jezdit celoročně jsem přešel na řadu E34. Ta se pak stala doslova mou druhou láskou.
Měl jsem čtyři různé - 524td, 525i 12V, 525i 24V a 540i v automatu. Všechny jezdily naprosto skvěle, pokud se o to člověk stará, tak je to vynikající služebník. Miloval jsem vyváženost těchhle aut, dokonalou kombinaci pohodlí a jízdních vlastností, dokonalou kombinaci tlumení hluku a přitom výrazného zvuku motoru, který neobtěžuje ale jen těší.
Jsou to prostě auta, která i přes svou velikost řidiče hrozně baví řídit, jsou to auta, která i v zatáčkách plných výmolů krásně padají z jedné do druhé, kde předek řídíte volantem a zadek plynem. BMW jsem nikdy nevlastnil z jiných důvodů, než že mě to auto k smrti bavilo řídit. Ten pocit nejde za nic vyměnit a drtivá většina dnešních aut jím prostě nedisponuje.
Oproti tomu co všichni tvrdili, většina kousků, které jsem vlastnil, byla vybavena samosvorným diferenciálem, který v této řadě byl ještě velmi častým služebníkem místo elektroniky k ničemu a zimní období stejně tak jako mokro na silnici, bylo stále dobou, kdy jsem byl rychlejší než drtivá většina běžného provozu s předokolkami a řízený smyk byl druhou přirozeností. Zledovatělé serpentýny u řetězového mostu ve Stádleci, výjezd na Kleť pod vysílač, sjezdovku Kramolín nebo opuštěné cyklostezky vzadu za Lipnem se závějemi, to vše zvládala pětka levou zadní.
Ale jsou to také auta, která stárnou. Starosti člověku dělala nepochopitelná koroze karosérie, kterou Audi zvládlo už v roce 81, složité nápravy, které jdou na našich silnicích velmi rychle do kytek a zvlášť ta přední ráda vibruje volantem a celým autem, tlumená světla k ničemu a výfuk který rád rezne a ještě stojí majlant ať v originále nebo v náhražce. Nemožnost najít další krásný a perspektivní kousek mě donutila k upgradu.
Dneska jezdíme v E46 330d a to auto jezdí ve své podstatě velmi podobně, nějaký vesmírný pokrok tam prostě nebyl, je to jen novější a o něco poslušnější auto.
Nová BMW s kuchyňskými linkami místo palubních desek, runflaty místo poddajných pneumatik a korejským designem mě už tak za srdce neberou, tuhle Banglovskou černou dobu rád přeskočím a nasednu zase do něčeho, co se začíná vyrábět teď, vypadá to konečně znovu k světu.
